Dlouhá léta psala Lucie Hlavinková jen „do šuplíku“, až v roce 2015 získala odvahu a zúčastnila se naší literární soutěže. Tu vyhrála s příběhem chlapce, který si nadevše přeje psa, a tak vymyslí důmyslný plán, jak ho získat.

Dobrodružství malého Jendy si čtenáři natolik zamilovali, že se Projekt pes dočkal několika pokračování. V součané době píše brněnská spisovatelka nejen pro děti, ale i pro dospělé. Nedávno ji vyšel první díl nové série Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola, která bude bavit především holky.

1/ Albatros letos oslavil 70. let své existence. Vzpomenete si, kterou knížku z Albatrosu jste měla ráda jako malá?

Mou nejoblíbenější knížkou byl a pořád je Malý princ. Taky Trnkovu Zahradu jsem měla ráda, i když jako dítě jsem se u ní docela bála! A s nadšením jsem si pročetla publikaci, která vyšla k 70. výročí Albatrosu, protože jsou tam reprodukce obálek starých knih, které se mi najednou vybavily. Ani jsem nevěděla, že je mám někde uložené v paměti…

2/ Byla jste v dětství velký čtenář?

Já jsem nebyla velký čtenář, já byla obrovský čtenář! Z knihovny jsem vždycky odcházela doslova s komínem knížek, na který paní knihovnice nevěřícně zíraly a já jsem zase nemohla pochopit, jak si může někdo odnášet jen jednu nebo dvě knihy. Zůstalo mi to, čtu pořád hodně, vlastně všechny žánry. Ale dříve jsem dočítala všechny knihy až do konce, přestože se mi moc nelíbily, teď už to nedělám. 

3/ V roce 2015 jste vyhrála s knížkou Projekt pes naši literární soutěž. Co pro vás tenkrát vítězství znamenalo? 

Pro mě to byl opravdový přelom, protože od té doby jsem začala psát a vydávat knihy, které lidé kupují a čtou. To jsem si vždycky přála, ale nikdy jsem moc nevěřila, že se to povede. A povedlo! Jsem za to moc vděčná a mám velkou radost.

4/ Co vás na psaní knížek pro děti baví nejvíc? 

Baví mě splétat různé dějové linky dohromady, a taky moment, kdy se nějaký detail ukáže být důležitý. Výborné je, že když píšu, můžu se vracet zpátky v ději a upravovat ho, aby všechno pěkně sedělo. To mám vždycky dojem, že cestuji časem. Snažím se psát takové knihy, které by bavily jako dítě mě. Ale zároveň bych chtěla děti nějakým nenápadným způsobem upozornit na věci, které by podle mě měly vědět – o zvířatech, přírodě, o vztazích v rodinách, zvláště ke starým lidem, o historii rodiny i celé země. Musí to být ovšem jen tak mimochodem, bez poučování.

5/ Kde se vzal nápad na Projekt pes? Měla jste jako malá pejska? Nebo jste byla ve stejné situaci jako Jenda?

Přála jsem si mít psa, asi jako všechny děti a rodiče mi ho nechtěli dovolit. Moc dobře věděli proč. Mít psa je náročné a dítě ho nemůže mít samo. Pokud je v rodině pes, veškerá odpovědnost je samozřejmě na dospělých. Mám psa až teď, v dospělém věku, a když to bylo štěně, zažívali jsme s ním hodně veselých situací (nebo alespoň s odstupem času se jeví jako veselé). Ostatně ani teď se rozhodně nenudíme. Proto mě tohle téma napadlo, všechny psí situace a příhody v Projektu pes jsou ze života!

6/ A co vaše nová série Sesterstvo, která vyšla na začátku září?

Chtěla jsem napsat opravdu dobrodružné příběhy pro holky. Budou muset řešit tajuplné, někdy i trošku strašidelné záhady, ale nějakými zkouškami projde i jejich vzájemné přátelství. Chtěla jsem, aby byl v knížkách, kromě dobrodružství a napětí, také humor a sdílené emoce. Důležitou postavou je i kočka Fabiola, protože kdo by nechtěl poznat kouzelnou kočku?

7/ Na čem právě pracujete? Píšete něco dalšího pro děti nebo pro dospělé?

Doslova právě teď jsem dokončila třetí díl Sesterstva. Bude se odehrávat o prázdninách a věřte, že to nebudou právě obyčejné, lenivé prázdniny! Holkám opět pomůže kouzelná kočka a taky dva kluci, vyhlášená zlobivá dvojčata. Pro dospělé mi vychází koncem října kniha Kdo šije u Podolské. Děj se ovšem neodehrává v dobách největší slávy salonu, ale až po roce 1948, kdy byl salon znárodněn a jeho majitelka nucená pracovat v něm na podřadné pozici, zároveň však byla pod patronátem Marty Gottwaldové, která se elegancí chtěla vyrovnat Haně Benešové. Paní Podolská bude jednou z několika postav příběhu z padesátých let.  Rozepsaného tedy teď nemám zrovna nic, ale v hlavě už se rodí několik dalších nápadů, jak pro děti, tak pro dospělé.