Proniknout do způsobu tvorby autorů, jejichž díla rád čtu, konkrétně třeba Jaroslava Foglara, bylo a je pro mě vždy obzvláštním dobrodružstvím. Ne každý autor sděluje rád způsob, jakým vznikají jeho knihy, a vždy je v tom určitá míra stylizace. Někdo se představuje jako bohém, píšící po kavárnách, jiný se vžívá do role „dělníka pera“, jenž usedá pravidelně k práci každý den.