Tipy na prázdninové výlety po Strašidelném Česku | Albatros.cz

Tipy na prázdninové výlety po Strašidelném Česku

Knižní novinky

Česko je bezesporu krásné, ale je i strašidelné. Vždyť čarodějnice i moderní strašidlo Pérák už míří na Pražský hrad, jak vidíme na obálce nové albatrosí knížky Strašidelné Česko, ve které čeká čtenáře putování po tajemných místech naší vlasti, kde můžete potkat třeba upíra Myslatu, Bílou, ale i Černou paní, čerty či vodníky. Knížku si vezměte s sebou na výlet, do přírody... a několik tipů vám prozradíme i tady!

Do Čelákovic na upíří hřbitov, kam bez česneku nesmíte

Jeden z nejstrašidelnějších objevů byl učiněn teprve nedávno, konkrétně v roce 1966. Pan František Zmek tehdy při výkopových pracích na svém pozemku v Čelákovicích nedaleko Prahy objevil kostru člověka. Přivolaní archeologové navíc zjistili, že nebožtíků je všude kolem domu pana Zmeka mnohem víc, a tak byl na místě zahájen výzkum. Badatelé tehdy zjistili, že se jedná o pohřebiště, které na místě mohlo vzniknout už v době raného středověku. A navíc, že nebožtíci byli do hrobů uloženi zcela odlišným způsobem, než bylo do té doby obvyklé. 

Mrtvým, kterých bylo na místě nalezeno celkem čtrnáct, byla zacpána ústa, svázány ruce a v jednom případě byl dokonce vedle paže zabodnutý ostrý kůl. A co bylo ještě podivnější, kostry zůstaly zachované ve velmi dobrém stavu na to, jak dlouho už asi pod zemí musely ležet. Pak se u jedné z lebek našly i nezvykle ostré zuby… Tady už nebylo o čem pochybovat. V Čelákovicích byl objeven největší vampyristický hřbitov ve střední Evropě! 

Během dalších výzkumů, které se čelákovickým pohřebištěm zabývaly, se také zjistilo, že lokalitě se kdysi dávno říkalo Mrchovláčka a až do roku 1950 si tu nikdo neodvážil postavit dům. Zvláštní…  

Bez česneku na hřbitov nelez! Takto by se mělo možná upravit známé pořekadlo, které nabádá pijany, aby nechodili do hospody bez peněz. I když neexistují věrohodné záznamy o tom, že mrtví vstávají v noci z hrobů, aby vysávali z lidí krev, jeden stejně nikdy neví. A navíc, upíři se těší takové oblibě, že se jim někteří lidé snaží podobat! Třeba si schválně nechávají zaostřit špičáky. Proti gustu žádný dišputát – to se sice také říká. Ovšem po tom všem, co jsme se teď o upírech dozvěděli, by se možná i na tohle rčení mělo zapomenout… 

 

Na Okoř za Bílou paní Juliánou

Na hradě Okoři světla už nehoří, 
Bílá paní šla už dávno spát. 
Ta měla ve zvyku, dle svého budíku, 
o půlnoci chodit strašívat… 

To jsou slova písničky známé od táboráků. Na hradě Okoři podle pověsti někdejší hradní pán, rytíř Sukdorád, nechal zazdít vlastní spanilou dceru Juliánu do hradní věže. Proč? Protože si vybrala špatného nápadníka, tedy neurozeného mlynářova syna. Juliánině milenci se podařilo zosnovat vysvobození vězněné dívky, ovšem rozlícený otec je dohnal v nedalekém lese a oba na místě zabil. Svého činu pak litoval a uchýlil se z hradu do poustevny, kde se převelice kál. Už mu to ale asi moc platné nebylo… Od těch dob se přímo na hradě zjevuje Bílá paní Juliána. Třeba ji i vy potkáte!

Bílá paní sama o sobě není vůbec nebezpečná. Což ale neplatí pro její hrůzostrašnější příbuzné…  Existují totiž i další tajemné postavy, které se podobně jako dáma ve sněhobílých šatech zjevují po setmění a cosi zvěstují. Nejznámějšími jsou Bílé Lucky, které chodívají o adventu, přesně v předvečer svátku sv. Lucie, tedy 12. prosince, zahaleny do bílých plachet kontrolovat hospodyně, jak dobře mají uklizeno. V ruce drží metlu a ometají prach, všechny kouty a s tím i vymetají všechno zlé. A budí strach. Ještě před sto lety bylo běžně na českém venkově zvykem, že tak jako chodívaly po staveních děti převlečené za tři krále, o adventu obcházela obec starší ustrojená do bílého – jako Lucky či Lucinky. Zabílily si obličej moukou nebo si zakryly tvář maskou, ze které vystupoval dlouhý ostrý zoban.

 

Na Čertovu stěnu a k Čertovu jezeru do nejjižnějších částí Česka

Krajina v jihočeském regionu je jako z pohádky. Proto se skoro ani nechce věřit tomu, že i tady kdysi zasáhly pekelné síly a zanechaly tu také něco na památku… 

Tou krajinou někdy ve 13. století projížděl slavný šlechtic Vilém I. z Rožmberka. Zrovna se vracel z obhlídky svého panství, když ho nedaleko Vyššího Brodu zasáhla děsivá bouře. Z koryta se vylila i řeka a Vilémovi hrozilo, že se utopí. Modlil se proto k Bohu a žádal ho, aby ho zachránil, že mu pak na oplátku nechá postavit klášter. A tak se také stalo. K Vilémovi sestoupil anděl, pomohl mu na břeh a na místě jeho záchrany do roka vyrostla nádherná církevní stavba. To se ovšem nelíbilo Luciferovi. Čertům rozkázal, aby u Vltavy postavili divoký skalní sráz se spoustou balvanů, a chtěl na klášter co nevidět seslat povodně. Protože ale čerti mohli pracovat jen po setmění, pekelné dílo nebylo nikdy dokončeno. Přesto je dodnes po celém údolí nedaleko Vyššího Brodu rozeseta spousta kamenů. Divoké strži se říká Čertova stěna a místní stále věří, že až přijde čas, Lucifer svůj plán přece jen dotáhne do konce a klášter smete veliká voda…

Roháči jsou vůbec velcí stavitelé, nepříliš daleko od Vyššího Brodu, na Šumavě je jezero, kam není radno vydávat se po soumraku. Vynořují se z něj totiž nejen ďáblové, ale i skřeti a další hrozivá stvoření. Místo totiž podle všeho vytvořil právě sám Belzebub. Vyhlédl si totiž dívku, kterou chtěl odnést do pekla. Ona ho ale přelstila. Na ocas mu přivázala velký balvan, a jak se čert úpěnlivě snažil pohnout, vyhloubil do země díru. Do ní pak natekla voda a vzniklo Čertovo jezero. Nachází se nedaleko Železné Rudy a v některých místech je až 36 metrů hluboké! O jeho magičnosti svědčí i fakt, že jeho příkré stěny jsou jediným místem na Šumavě, kde v zimě vznikají laviny.

 

Do Prahy na Nákladové nádraží Žižkov za českým Spidermanem Pérákem

Ne všechny strašidelné a tajemné bytosti jsou spojeny jen s dávným či pohádkovými časy, kterým se také říkává doba nedoba. Je květen 1942. Naší zemí, která je už tři roky součástí protektorátu Čechy a Morava, prostupuje strach. Právě zuří druhá světová válka. Němečtí nacisté zavírají školy, tisíce Židů, ale i dalších nevinných lidí putují do koncentračních táborů. Výjimkou nejsou ani popravy nepřátel nově nastoleného režimu. A zrovna když se zdá, že je vše ztraceno, přichází na scénu hrdina, který českému národu dodá alespoň trochu odvahy a naděje. Seznamte se s Pérákem – přízrakem, který teď na oplátku trochu postraší nacisty! 

Tohle prazvláštní strašidlo bylo skutečně vídáno jen během druhé světové války, ačkoli první zmínky o něm pocházejí už z roku 1936. Tehdy měl Pérák přeskakovat z jednoho vlaku na druhý na trati z tehdejšího Německého Brodu do Humpolce. Povídačkám ale nikdo nevěnoval pozornost, dokud přízrak nezačal řádit právě během německé okupace. 

A jak Pérák vlastně vypadal? Chodil prý zahalený v černém plášti a na nohou nosíval boty  s velkými pružinami. Díky nim dokázal skákat ze střechy na střechu a hravě si poradil i s vysokou zdí, na kterou před tím napsal nějaký provokativní protiněmecký nápis. Němce tak dopaloval, že si na něj několikrát políčili. Nikdy se jim ale nepodařilo jej dopadnout. Pérák byl vlastně takový český Spiderman, protože přispěchal našim lidem dodat odvahu v době, kdy to nejvíc potřebovali! 

Byl Pérák pražské strašidlo? Tak na tuhle otázku není vůbec jednoduchá odpověď. Nejčastěji byl Pérák skutečně vídán v pražských ulicích – na Olšanských hřbitovech, Vyšehradě nebo na žižkovské Ohradě –, několikrát se ale objevil i v Drahelčicích u Kladna a Železném Brodě. Je ovšem možné, že sem přicestoval na střeše nějakého vlaku. Ostatně, motoráčky měl Pérák ve velké oblibě. Víme to kupříkladu ze svědectví jistého pana Josefa Špilinga, železničáře, který za války pracoval na nádraží právě na pražském Žižkově. Bylo pozdě večer, když se zrovna vracel ze zaměstnání domů. Cesta, kudy obvykle chodil, ale byla zatarasená. Všude kolem stáli po zuby ozbrojení němečtí vojáci. Panu Špilingovi se nechtělo uzavřenou oblast obcházet, a tak se vydal zkratkou. I tam ale stáli nacisté. A vypadali prý, jako by se něčeho tuze moc báli… Železničář brzy pochopil, k čemu okupanti ztropili takový povyk. Ve stejné chvíli, kdy se ze tmy vynořil vlak, z nedalekého křoví vystoupila jakási vysoká postava. Nacisté po ní začali okamžitě střílet, nikdo z vojáků se ale netrefil. A osoba v tmavém obleku se najednou odrazila od země, přeskočila vagon projíždějícího vlaku a zmizela mezi drážními budovami… Až zavítáte do Prahy, zastavte se u tohoto nádraží, třeba přece jen Péráka zahlédnete!

Další tipy na výlety najdete v knížce Strašidelné Česko. Straší i u vás? Napište nám a staňte se spoluautory další knížky Strašidelné Česko!