Malované dějiny Evropy aneb Sedm klíčů k budoucnosti


Je tomu právě jeden rok a pár měsíců, kdy jsme šli s kamarádem na Kampu. To je ten dlouhý ostrov oddělený Čertovkou od malostranského břehu. Ještě tam zůstala dvě stará mlýnská kola, a dodnes tam prý žije vodník. Čekala nás tam beseda s dětmi o knížkách ve Werichově vile.

Sraz jsme si dali na Karlově mostě u svatého Jana Nepomuckého. A jak tak pomalu jdeme po mostě, před námi se zvedají mostecké věže s branou, za nimi zelená kopule svatého Mikuláše a červené střechy malostranských paláců. A nad tím vším vysoko se vznáší mocný Pražský hrad.

Kamarád najednou povídá: „Podívej. Tam nahoře v chrámu svatého Víta je komnata se sedmi zámky. Jen když budeš mít sedm klíčů, dokážeš ji otevřít.“

„A spatříš zlatou korunu českého království. Korunu svatého Václava,“ odpověděl jsem bez dlouhého přemýšlení.

„A jablko, žezlo a kříž,“ přikývl kamarád. „Korunovační klenoty.“

A pak dodal: „Budoucnost je jako ta komnata s korunovačními klenoty. A dějiny nám dávají sedm klíčů, abychom ji mohli otevřít.“

Podíval jsem se na něj trochu nejistě. Kam tím míří? Chystali jsme se totiž dětem na besedě vyprávět o jedné naší knížce. Jmenuje se Malované dějiny Evropy a je to knížka komiksů. Je v ní devadesát obrázkových příběhů, a v každém nějaké dobrodružství, které zažil náš světadíl a jeho obyvatelé. Příběhy lidí od pravěkých lovců až po dnešek.   

„Někdy jsou dějiny pomalé jako stará řeka, která líně plyne krajinou,“ řekl kamarád. „Ale někdy zrychlí a řítí se jako vodopád. Za krátkou dobu lidé vynaleznou spoustu nových užitečných věcí. A svět se změní. Stalo se to sedmkrát.“

Měli jsme ještě chvilku čas, a tak jsme se zastavili na mostě nad Čertovkou a dívali se, jak voda plyne.

Kamarád ukázal na staré mlýnské kolo. „Vidíš? Tohle vynalezli, když žil Archimedes. Dneska je tu už jen na ozdobu. Ale dva tisíce let vodní kola poháněla mlýny i spoustu jiných mechanismů.“ Pak se trochu rozohnil. „Ale všechno to začalo před padesáti tisíci lety. Tenkrát lidé vynalezli opravdový jazyk. Jistě, mluvili už dřív, ale jen krátké větičky, pár slov nebo výkřiků. Pak se něco změnilo, a lidé dokázali sestavit celé složité věty a souvětí. To byl první klíč.“

Začali jsme se o tom přít, ale kamarád vypočítával všechny ty přelomové okamžiky v dějinách, kdy lidé získávali další klíče, jeden po druhém. Když ochočili psa a vynalezli luk a bumerang, a z vypálené hlíny vytvořili Věstonickou venuši. Když malovali nádherné obrazy býků v temných jeskyních a vařili polévku v prvních keramických nádobách.

„Pak začali stavět pevné domy z cihel a kamene, a vynalezli zemědělství. To byl čtvrtý klíč. Potom si ochočí koně a vynaleznou písmo, kolo, plachetnice a bronz.“

„A taky stát, faraony, úředníky a daně,“ ušklíbl jsem se. „To nebyl moc užitečný vynález.“

Kamarád se nedal vyvést z míry. „Jistě, civilizace je dost nákladná záležitost. Ale za těch pět tisíc let jsme si ji snad už trochu ochočili.“

„Nebo si civilizace ochočila nás,“ namítl jsem.

„Řekové vynalezli demokracii, mlýnské kolo, jeřáby a hodiny. Římané vymysleli beton a stavěli nejlepší dálnice, vodovody a nákupní centra!“

„A taky vymysleli legie, gladiátorské hry a pronásledování křesťanů.“

To už jsme byli na Kampě a vešli jsme do Werichovy vily.

„A teď jsme vynalezli parní stroje, kosmické rakety a mobilní telefony,“ supěl kamarád, když jsme stoupali do podkroví.

Děti už na nás čekaly. Ale zajímá je naše povídání o knížkách? Zbývá jim jen pár dní do vysvědčení - a pak hurá na prázdniny.

A já jsem si představil jejich budoucnost.

„Budete mít auta, která se řídí sama a dovezou vás, kam si poručíte. Budete mít čistou energii, roboty a umělou inteligenci. Postavíte plovoucí města na mořích, a proměníte pouště v zelené zahrady. A možná poletíte i na Mars. Záleží to jen na vás.“

Dnes bych dodal: „A žádná nemoc, ani ta nejzákeřnější, vás nezastaví.“

Právě teď, každý den znovu, získáváte sedmý klíč. A můžete otevřít tajnou komnatu za sedmi zámky. Je tam vaše budoucnost. Nenechte si ji vzít.

I o tom se dočtete v knížce komiksových příběhů o historii Malované dějiny Evropy.

 

Vít Haškovec a Ondřej Müller