Vánoce v dobrodružné literatuře by si zasloužily samostatnou studii. Kolikrát a jak zajímavě jsou líčeny Vánoce všelikých robinzonů, Vánoce dobrodruhů na cestách, objevitelů, Vánoce Rychlých šípů… U Karla Maye, který tento svátek miloval, najdeme popis vánočních svátků hned několikrát.

V příštím roce vyjde v březnu první svazek výboru z Foglarových deníků. Jde o deníky z let 1920, 1927, 1934, 1935, 1936 a 1937. Budeme tak sledovat Foglara od deníčku třináctiletého chlapce z ozdravného pobytu ve Švýcarsku, kde pásl krávy a pomáhal sklízet ovoce, přes skautský deník z tábora z roku 1927, kdy se dvacetiletý Jestřáb stal vůdcem pražské Dvojky, až po deníkové záznamy začínajícího spisovatele z let 1934–1937, ve kterých s ním spoluprožíváme první úspěchy časopiseckých i knižních vydání jeho knih.

Leckterý autor zůstává skryt za svým dílem a v tomto případě většinou platí nepřímá úměra. Čím je dílo slavnější, tím skrytější a jaksi utajenější bývá osobnost jeho autora. To v plné míře platilo například o osobnosti Eduarda Štorcha (jakkoli je dnes prozkoumaná, ale až do vydání Kakáčovy knihy Kdo byl Eduard Štorch v roce 1986 nebyla) a též o osobnosti Jaroslava Foglara (a to i přes jeho životopis, obsáhlé studie a stovky známých dopisů a fotografií z jeho soukromí). Výbor z deníků Foglarovu osobnost poněkud rozkrývá, a přece klade nové otázky, jaký vlastně Jaroslav Foglar byl a jaký vedl život…

Editorem deníků je Jan Šulc, jejich redaktorkou Štěpánka Pašková, o grafickou úpravu a sazbu se postaral Martin Pecina. Štěpánka Pašková mi k tématu Vánoc v denících napsala toto:

Znalce Foglarova života nepřekvapí, že ani o vánočních svátcích Foglar neustával v práci: psal, vyřizoval záležitosti oddílu, uklízel a opravoval klubovnu. Například o Štědrém dnu roku 1936 si zapsal do deníku (vedle toho, že spolu s maminkou a tetou Blážou povečeřeli v pokoji a že měli malý stromeček): Trochu pracuji na korektuře „Bobří“. A hned o prvním svátku vánočním už píše: Od rána dělám a dokončil jsem korekturu „Bobří řeky“. Pak obrázky do ní. Jdou mně krásně. Uděláno jich mnoho. Zítra dokončím.

Na Boží hod o rok později zase Jestřáb s pár členy oddílu stěhuje poslední kusy nábytku z klubovny v Říční ulici do klubovny ve věži (Malostranská vodárenská věž na Smíchově). Oknem stěhují almaru, stoly, zařizují se. V zápise z toho dne také zazní: Zub říká, že nebude moc dobře a dlouho dnes makat. Říká, jak se špatně zachovali ve středu hoši při stěhování. Utekli mu prý a nechali věci před věží. V deníkových záznamech Foglar často reflektuje, kdo z hochů se má k práci, a kdo se práci naopak vyhýbá.

Jeden z nejsilnějších svátečních zápisů najdeme na poslední stránce deníku z roku 1936, v záznamu ze Silvestra, kdy téměř třicetiletý Foglar bilancuje:

Pumi (tj. maminka) v divadle, Zděnda (bratr) na „námluvách“, já s tetičkou sám doma. Rádio, já srovnávám truhlík ve stole. Seděli jsme až do půl jedné v noci, já měl hrozně otrávenou náladu.

A to byl poslední zápis nejen v roce, ale i v celé knize. Listuji v ní zpět. Jak málo radosti, jak hodně starostí, zlobení, zklamání, nudy. Dva roky. Dva roky mladého života. 1935, 1936.

A ty další – budou zase takové? Jen to ne! Jen to ne. Musí se něco už stát. Něco změnit. Uskuteční se něco z mých přání, snů?

Požehnané svátky vánoční a spolu s Foglarem uskutečnění alespoň něčeho z vašich přání a snů!

Ondřej Müller

P. S. Čísla u jednotlivých zápisů, jak vidno v ukázkových stranách z knihy, znamenají dny „do prodeje lodi“. O tom, proč dříve zakoupená loď přinášela Foglarovi takové starosti, se více dozvíte právě v prvním svazku výboru z deníků. Ještě doplňuji, že vedle jedinečného vhledu do Foglarovy každodennosti přináší svazek také unikátní obrazový materiál který shromáždil skautský historik Roman Šantora: množství fotografií, dobové plakáty a úryvky z kronik a časopisů, do nichž spisovatel přispíval.