Albatrosí hlasatel #1 | Albatros.cz

Albatrosí hlasatel #1

Tipy z redakce

Přicházíme s novým internetovým měsíčníkem, v němž redaktoři Albatrosu prezentují knížky, na kterých právě pracují, nebo které v našem nakladatelství nedávno vyšly a stojí za pozornost. Hlasatel je určen všem čtenářům Albatrosu, více snad rodičům než dětem, a doufáme, že poslouží jako kompas, podle nějž se budete moci lépe orientovat v naší produkci a vybrat pro malého i velkého čtenáře tu správnou knihu.

Jsou příběhy, které jsou tak sžité s ilustracemi jediného výtvarníka, že si je bez nich stěží dovedeme představit. Ať už je to Malý princ s ilustracemi samotného autora, Děti z Bullerbynu s obrázky Heleny Zmatlíkové, či Pohádky z pařezové chaloupky, jimž vtiskl podobu Zdeněk Smetana.

A přesto se nakladatelé snaží přicházet s novým vizuálním pojetím i u zavedených děl, jako je právě Malý princ, třeba s ilustracemi Elišky Podzimkové. Někdy je za rozhodnutím nově ilustrovat slavnou knihu snaha přiblížit text nové generaci, někdy touha odvážně navázat na tradici, posunout hranice našeho vnímání ilustrací o další kus za horizont, přijít s něčím neočekávaným, anebo přijmout klasiku jako výzvu a pustit se s ní do uměleckého klání. Zkrátka neusnout na vavřínech… Takhle třeba vznikaly ve 30. letech minulého století ilustrace Zdeňka Buriana k verneovkám, které až do té doby byly neodmyslitelné bez původních rytin.

I svou první vydanou knížku z roku 1949 nazvanou Říkej si a hraj s obrázky Aleny Ladové vydal Albatros s jinými ilustracemi. Bylo to v roce 1986, kdy kniha vyšla s ilustracemi Jana Kubíčka. Podobných projektů nově ilustrovat zavedenou klasiku má Albatros na svém kontě desítky. A pokračuje v nich dodnes.

V loňském roce se objevilo v knihkupectvích nově ilustrované vydání klasiky Jana Wericha Fimfárum. Terezu Bartůňkovou jsme si pro nové vydání vybrali záměrně, nadchla nás totiž výtvarným ztvárněním taneční inscenace Zahrada, která se volně inspirovala Zahradou Jiřího Trnky. A protože Fimfárum též ilustroval Jiří Trnka, byla naše volba víc než logická. Pro mě bylo nejzajímavější porovnat, jak se ilustrátor v roce 1960 a přesně o šedesát let později ilustrátorka zhostili úkolu výtvarně ztvárnit pohádky Jana Wericha.

Román Tajemná Řásnovka Jaroslava Foglara ilustroval Milan Zezula a po něm v několika vydáních dvorní foglarovský ilustrátor Marko Čermák, jenž se proslavil především jako pokračovatel v kreslení komiksu Rychlé šípy. O nové ilustrace Tajemné Řásnovky jsme požádali Barboru Kyškovou, která práci ráda přijala, už proto, že v dětství četla foglarovky s nadšením a sama chodila do skautského oddílu. Posuďte sami, jak se jí podařilo ztvárnit atmosféru labyrintu ztemnělých uliček v Řásnovce i tajemství hry Fan-tan.

K novému vydání knihy Tajemství karet od Josteina Gardera vytvořila ilustrace Renáta Fučíková. V tomto případě nás zaujala její jednoduchá, a přitom působivá ilustrace na obálce Gaarderovy knihy Dívka s pomeranči. Mimochodem podklad k této obálce opravdu vznikl tak, že jsme naskenovali pomerančovou kůru a pak ji v počítači trochu přibarvili. Obálka ke knize Tajemství karet a ilustrace v modrém tónu podtrhují tajuplnost karet a jednoduché symboly spojené v nečekané celky odkazují k symbolům na starobylých hracích kartách.

Za nepřekonatelnou klasiku jsou považováni Broučci Jana Karafiáta, a to hned ve dvou provedeních – s ilustracemi Ondřeje Sekory a též ve výtvarném pojetí Jiřího Trnky. Někdo jiný zas nedá dopustit na ilustrace Broučků od Josefa Weniga či Marie Fischerové-Kvěchové. Při příležitosti nového vydání Broučků (na podzim 2021) jsem se zeptal jejich ilustrátorky Terezy Ščerbové (která v dětství četla Broučky s ilustracemi Václava Náhlíčka), s jakým záměrem přistoupila k novým ilustracím:

„Můj záměr byl Broučky přiblížit současné estetice. Zároveň se jedná v mnohém o titul kontroverzní, proto jsem se rozhodla zdůraznit mohutnost přírody a jiných zvířat ve vztahu k velikosti skutečných broučků a přesunout tak pozornost od polidštěných broučků víc k tomu, že jsou opravdu malincí. Jejich způsob uvažování, který se nám v dnešní době může zdát v mnohém překonaný, má svůj důvod. Jinými slovy příroda je nemilosrdná a broučci se podřizují především jí samotné, což ale neznamená, že s ní nežijí v souladu. Líbí se mi motiv toho, že broučci svítí lidem, protože je pravda, že na mě osobně tento malý tvoreček působí velice magicky, a když ho vidím, budí ve mě zdání, že je to kouzlo, které září jen pro mě, byť vím, že to tak ve skutečnosti není.“

Zaujala mě křehkost barevných celostran, tak jsem se ještě ilustrátorky zeptal, jak je vytvářela: „Ilustrace jsem vytvořila v programu Procreate. Kdybych to měla vysvětlit někomu, kdo vůbec nekreslí, pak se jedná o kresbu perem na tablet v programu, který má v nabídce mimo jiné škálu štětců s různou velikostí a texturou. Výhoda takového postupu práce je, že nezničíte jediný papír a pokud něco pokazíte, lze se vrátit zpět. Vzhledem k tomu, že ovládám klasické kresebné a malířské techniky, dokážu ocenit i možnosti nových technologií, které jsou pro mě jako pro tvůrce velice zábavné.“

Stejně jako se natáčejí remaky starých filmů a nahrávají coververze starých písniček, ilustrují se nově dávno vydané knížky. Někdo si může říct, že je to zbytečná práce. A někdo chápe, že je v tom vždy trochu přítomna touha přijít s něčím novým, nečekaným. Oslnit? Zazářit? Anebo možná je to jen snaha nakladatele i ilustrátora vtisknout kus sebe knížce, kterou si v dětství zamilovali.

Ondřej Müller