5 otázek pro Petra Švece, autora knížky České století


Věděli jste, kolik medailí získal na olympiádě v Helsinkách Emil Zátopek? Proč si Vladimír Remek bral s sebou do kosmu zubařskou vrtačku? Nebo co se stalo v osudných letech 1968 a 1989?

Nejen to vám prozradí knížka České století, kterou napsal a ilustroval novinář Petr Švec. A my jsme ho pro vás trochu vyzpovídali!

1/ Kdy vznikl nápad napsat knížku pro děti o historii naší republiky?

Nápad vzešel z hlavy redaktorky dětské literatury Heleny Varšavské, která mě oslovila, jestli bych nechtěl podobnou knížku k výročí vzniku Československa napsat. Věděla, že se zajímám o naše moderní dějiny a že mám syna, který pomalu dorůstá do věku, kdy se na podobné věci začíná ptát. Ta nabídka mě překvapila, ale o to  více potěšila. Bez zaváhání jsem ji přijal, byť jsem s psaním knížek pro děti neměl žádnou zkušenost. Ten nápad vznikl loni v létě a teď, když jsme stoleté výročí oslavili, jsem moc rád, že jsem mohl střípkem přispět k té oslavě.

2/ Živíte se jako dramaturg, byl jste redaktorem a k psaní máte blízko. Ale jak jste se dostal k ilustrování knížky?

Původně měl knihu ilustrovat profesionální ilustrátor. Já jsem ale chtěl, aby ilustrace co nejvíce komunikovaly s textem. Aby texty a obrázky byly co nejvíce propojené. Představoval jsem si, že některé kapitoly budou dokonce vyhotoveny jako schémata. Tak jsem začal kreslit makety pro ilustrátora, aby pochopil moje představy. A jak jsem to tak načrtával, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit ilustrovat sám. Přiznám se, že k tomu přispělo i to, že jsem začátek prací na knížce docela oddaloval a pak už hrozilo, že ilustrátor nestihne knihu obrázky vybavit. Zpočátku to byl docela boj. Najít si systém práce, zdokonalit se v používání grafického programu, ve kterém jsem ručně kreslené a naskenované obrázky koloroval. Na některých ilustracích je vidět, že jsem ještě neměl trénink v ruce. Postupně jsem se v tom ale snad zdokonalil. 

3/ Která kapitola se vám v Českém století kreslila nejhůře?

Největší problém jsem měl s Pražským hradem. Je to jedna z těch větších a detailnějších ilustrací, se kterou jsem nebyl spokojen a třikrát jsem ji překresloval. Nejsem profík, a tak jsem měl občas problém s tvářemi a postavami obecně. Neřekl bych, jak těžké je nakreslit třeba gólmana ve výskoku. Sepp Maier stál proti Panenkovi při legendárním dloubáku a pořád se mi nedařilo věrohodně zachytit pohyb jeho nohou. 

4/ A co vám šlo nejlépe?

Naopak dobře se kreslily třeba dopravní prostředky, ty mají pevné kontury a dobře se u nich odhaduje perspektiva. Takže to mě bavilo nejvíc. Hasičská Tatra nebo pandur. Mojí nejoblíbenější ilustrací je železniční nehoda ve Studénce. 

5/ Jak myslíte, že by měla vypadat knížka pro děti, aby je zaujala a motivovala pokračovat ve čtení?

Myslím, že hlavně nesmí působit jako učebnice. Ve vší úctě k učitelům. Stále ale nějak cítím, že děti mají ke všemu, co se týká školy, trochu odpor. České století má nastínit zlomové okamžiky našich dějin, ale zároveň to není dějepis. Proto jsem ty dějinné kapitoly doplňoval kapitolami popisujícími fenomény doby. Jsou tam sice popsány události, které děti nezažily a často je nezažili ani jejich rodiče, ale přesto na ně mají zásadní vliv. Proto jsem se je pokusil dětským čtenářům někdy přiblížit na takových minipříbězích. Nejhorší bylo volit, co zmiňovat a co ne. Kvůli rozsahu jsem musel dramaticky krátit kontext a občas zjednodušovat. Ale jak říkám, nejde o dějepis. Mým hlavním záměrem bylo, aby moderní dějiny naší země děti oslovily a třeba je přivedly k tomu, že se na ně začnou ptát svých rodičů, svých učitelů nebo si širší souvislosti začnou samy dohledávat.

Albatros Media newsletter

Jaký knižní hit právě vychází, na jaké zboží je výhodná sleva, jaká běží soutěž o ceny? Přihlaste se k odběru našich e-mailových novinek! Odběrem novinek souhlasím se zpracováním osobních údajů.