Jemné dívčí tváře, velké oči, něžná kresba, slabost pro proužky a puntíky. Půvabný rukopis ilustrátorky Ivony Knechtlové poznáte na první pohled. Její úžasné ilustrace zdobí hned několik knížek z Albatrosu. Jaká je ale její nejoblíbenější? Nebo co má na práci ilustrátorky nejradši? To se dozvíte v krátkém rozhovoru!

1/ Naše nakladatelství letos slaví 70. let své existence. Vzpomenete se na nějakou knížku z Albatrosu, která je vaši největší srdcovkou?

Když jsem byla malá, byly to jednoznačně Děti z Bullerbynu. Tato knížka už asi navždy bude mou největší životní srdcovkou. Když jsem byla o něco větší, milovala jsem knížky Arthura Ransoma, především Zamrzlou loď kapitána Flinta a Záhadné vody. Dokonce jsem k nim vytvářela i své vlastní obrázky a různá pokračování. Bohužel mi to vydrželo vždy jen tak první dvě až tři stránky. A nesmím zapomenou ani na sérii Harryho Pottera, kterého jsem nečetla v dětství, ale až později, protože začal vycházet, až když mi bylo 18. A nyní se k těm mým top knížkám z Albatrosu řadí i aktuální vydání Anny ze Zeleného domu.

2/ Když pomineme výtvarné potřeby, je něco bez čeho se při kreslení neobejdete? Máte nějaký svůj rituál?

Určitě je to na prvním místě káva a pak audioknihy, případně hudba, pokud se chci na nějakou práci víc soustředit. Mám ale moc ráda i ticho. Mám svou pracovnu v části malé podkrovní místnosti, která byla původně myšlena jako šatna, kde mám stůl přímo pod střešním oknem s přirozeným denním světlem. Líbí se mi, když nade mnou prší, sněží, fouká a já v teple a klidu pracuji. A i když se dá kreslit vlastně kdekoli, nejraději kreslím právě tady, kde mám všechno po ruce. Takže i to je asi můj rituál, toto oblíbené místo.

3/ Jaká je vaše neoblíbenější výtvarná technika?

V současné době mám nejraději akvarel, který je tak jemný a průsvitný. Akvarel je báječný v tom, že hromadu práce udělá za vás. A ač je jednoduchý a rychlý, jeho efekt je ohromující. Někdy dopředu ani nevíte, jak obrázek dopadne, ale i v tom je jeho kouzlo.

4/ Pro Albatros jste ilustrovala už několik knížek, která je ale vaše nejoblíbenější?

Mou nejoblíbenější je určitě Anna ze Zeleného domu, protože její postavu i příběh mám ráda už hromadu let a mám k ní vztah od dětství. A jsem zároveň potěšena, že tak významnou knihu světové litatury se mi poštěstilo ilustrovat. Milá je samozřejmě i odezva čtenářů, z nichž řada se na Annu těšila už dopředu, jestě než v prosinci vyšla. Když mi například jedna paní napsala, že Annu si vždy představovala přesně, jako na mých ilustracích, bylo to jako balzám na duši, protože zrovna u Anny to bylo docela obtížné. Vzniklo toho o ní za ty roky už tolik, vždyť poprvé vyšla už v roce 1908. Spousta lidí zná knížky, seriály, filmy a každý má svou představu,  proto práce na ní byla pro mne velký závazek, a o to větší radost mám, že se líbí.

5/ Co máte na práci ilustrátorky nejradši?

Je toho spousta. Moc milý je okamžik, kdy přijde z nakladateltsví nabídka ilustrovat novou knížku a já už si ji v duchu představuji. Pak je samozřejmě úžasná samotná práce, protože opravdu moc ráda kreslím. A pak je to i moment, kdy poprvé držím po týdnech nebo i měsících práce a čekání hotovou knížku v ruce. Ale asi úplně nejlepší je ten pocit, že můžu být součástí toho světa a vytvářet vizuální část knihy pro děti. Já například si už nikdy nepředstavím Bullerbyn a všechny ty děti v něm jinak, než jak je znám z obrázků Heleny Zmatlíkové. Když jednou dávali v televizi hraný seriál Děti z Bullerbynu, tak i když jsem se na něj hrozně těšila, byla jsem vyloženě zklamaná, protože to prostě bylo úplně jiné, než jsem si to podle knížky a ilustrací představovala. A to je ono. Doufám, že děti budou knížky, které ilustruji vnímat přes mé obrázky jakoby mýma očima. To mi připadá báječné, že pomáhám autorovi stvořit pro děti ten nový svět a můžu skrze obrázky také vyprávět příběhy.